Mám kamarádku, která se mě jednou ptala: „A co jako po večerech s Honzou děláte, když nemáte tu televizi?“… Vzpomněla jsem si na naše večery a to, jak vždycky rychle uplynou a uvědomila si, že ve většině z nich sedíme u večeře a rozebíráme různorodá témata. Někdy si říkám, že by nebylo na škodu si naše rozhovory nahrát, protože přicházíme na spousty zajímavých věcí.
Hodně se bavíme o práci, ale spíše v tom duchu, že rozebíráme vlastnosti lidí a různé situace. Za poslední dobu se nám stalo, že nám X lidí něco slíbilo, potvrdilo a potom se jim nemůžeme ani dovolat. A když už se dovoláme, řeknou, že to mají před sebou a do pár hodin nám to pošlou. A zase nic. Připomíná vám to něco? Tak čtěte dál.
Víte, já jsem nikdy nepochopila, proč lidi něco naslibují, jsou nadšení a pak se jednoduše už neozvou. A když jim zavoláte, tak jsou stále tak nadšení, ale nic nedělají. Proč? Pochopila bych, že změní názor, že si to rozmysleli… Ale proč nejsou schopni to říct? Nebo sami neví?…
Vnímám, že tenhle „trend“ nebo spíše nešvar se nám začíná rozvíjet od dob covidu. Mnozí z nás mohli být svědky toho, jak lidé dostali peníze a spousta z nich nemusela vůbec nic dělat. A mám takový pocit, že si na to zvykli. A teď? Teď když po nich někdo něco chce, slíbí to, ale tím to shodí ze stolu a věnují se dalším věcem. Myšlenku pustí ven. „Však co, nic se nestane, on přeci počká.“ … A tak se furt nic neděje, všechno jede setrvačností, že si říkám, že se to jednou musí přeci zastavit. A narazit.
Nebo další příklad. Vzpomeňte si, když jste byli někdy s přáteli/rodinou/kolegy z práce na obědě. Pěkně se usadíte ke stolu, vedle sebe položíte mobil (co kdyby nás někdo naléhavě potřeboval, že jo) a nebo ještě lepší – chytré hodinky! Super věc. V klidu si povídáte a co pět minut někomu blikne nebo cinkne telefon či chytré hodinky. Samozřejmě že nám to odvádí pozornost. Mobil si ještě vědomě můžeme nechat vypnutý v tašce, ale hodinky máme stále u sebe.
A tak neustále tikáme pohledem, co nám přišlo nového a zaměstnáváme svůj mozek X hloupostmi, než abychom se soustředili na toho, s kým jsme si domluvili setkání.
Chceme být přece produktivní, že jo. 😉
Kvůli všem rušivým elementům nám najednou vypadne myšlenka, zapomeneme na to, co nám kamarád před pěti vteřinami říkal. Nebo to, že jsme někomu něco slíbili.
A to jen proto, že nám kolega poslal super zábavné video se zvířátky.
Je načase s tím něco začít dělat. Já s tím také občas bojuju a nechám se svézt. Ať to tady nevypadá, že kážu vodu, piju víno. Také se s tím snažím pracovat a nenechat se zviklat. Na multitasking jsem doslova expert a nedělá to dobrotu. 😀
Je fajn si to uvědomit a začít se vědomě soustředit na jednu věc. A tu dělat naplno. A jakmile ji skončím, přejít na další. Být stoprocentně přítomen v daném okamžiku.
V józe se snažíme být co nejvíce přítomni ve svém těle. Vnímat jeho pocity, pocity v naší mysli. Soustředit se na daný moment, tady a teď. Soustředit se na svůj dech. Jakmile zaměříme svou pozornost do našeho nitra, přestáváme vnímat okolní svět a myšlenky. A když nám do hlavy přijdou, tak je zase necháme volně jít. Chce to trénink, ale dá se to naučit.
V ásanách se snažíme procítit to, co nám daná pozice dává, jak se v ní cítíme. Mentálně i fyzicky. Vnímáme všechny svaly, oporu našeho těla, která je v každé ásaně různá.
Jak už jsme zmiňovala několikrát, pro mě je jednoznačně paddleboard jóga způsob jakým se můžeme dokonale soustředit jen na své tělo a pohyb. Dává to smysl. Nechceme totiž spadnout do vody. Jak primitivní. 😉
Když už se na vodu kvůli zimě jít nedá, rozhodla jsem se tento prožitek co nejvíce přetavit na cvičení na podložce. Své lekce zaměřuji na koncentraci, pružnost a sílu. Přesně tyto aspekty potom využíváme na vodě. A je to skvělý pocit, jak si vyčistit hlavu. Soustředit se jen na pohyb, který právě provádíme.
Po takové lekci se budete cítit zrelaxovaní nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Srdečně vás na své lekce zvu. Přidejte se k naší skupince a pojďme na tom pracovat společně. 🙂
Krásný článek, Kristy. :-* Jak píšeš, technologie jsou dar i prokletí a je potřeba si ty „přítomné okamžiky bez telefonu“ dělat co nejčastěji to jde. 🙂