Po návratu z Tenerife se náš život začal bleskurychle otáčet a dalo nám to docela zabrat. Stěhování, nemoci, Honzovy služební cesty,… Neustálý hon za něčím. V březnu jsem si dala stopku. Ne že bych se chtěla vzdát svého pravidelného cvičení alespoň 2x týdně, ale byly jiné priority. Kmitala jsem kolem všeho ostatního. Cvičení jsem téměř vždy odsunula na vedlejší kolej.
A tak dny plynuly a uplynul celý měsíc, až jsem si uvědomila, že jsem si zacvičila asi tak 3x. No jasně že to není žádná hrůza, když jsem každý den na nohách u Štěpána a chodíme i dvakrát denně na procházky s kočárem. Pohybu je dost, což o to.
Měla jsem ovšem pocit, že se mi svaly začínají zkracovat a mé tělo se začalo rychle ozývat. Bolest kolene, nemožnost si kleknout, bolest v hrudní páteři a můžu pokračovat dál.
Chvíli jsem hudrovala, jak mě všechno bolí a že kovářova kobyla chodí bosa. Pak jsem si uvědomila, že pohybu mám sice dost, ale častokrát ho nedělám správně. Nošení Štěpána a dalších věcí, ležení s ním v posteli, krmení atd atd. A když do toho pravidelně necvičím a neprotahuju a neposiluju své tělo tak, jak to potřebuje, dává mi to pěkně sežrat.
V ten den jsem začala alespoň 5-10min denně intuitivně cvičit sama.
Světe div se, bolest kolene byla za týden pryč. Až mě překvapilo, jak moc si tělo dokáže na pohyb zvyknout a když ho nemá, je zle…!
Nejvíce se mi osvědčil v tu dobu intuitivní pohyb. Cvičila jsem zkrátka to, co mé tělo v danou chvíli potřebovalo. Jinými slovy na co jsem měla náladu. Žádné lekce u lektorů, žádná videa. Jen podle sebe a častokrát se zavřenýma očima. Abych si na prožitek z pohybu užila ještě více.
Znáte to? Zkoušeli jste někdy? Vřele doporučuji. Ať už budete posilovat, tancovat nebo jen cvičit jógu. Zkuste to někdy jen tak podle sebe, kam vás tělo povede. 🙂
A pokud byste přeci jenom měli rádi vedení, můžete se ke mně připojit do 3 měsíčního programu s jógou, který jsem vypsala TADY. Těším se na každého z vás.
Pohybu zdar!